Přihlášení

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 0 hostů.

Pátrání: Hledá se přenosový vůz

Pomozte najít skříňový autobus Liaz, který byl přenosovým vozem s technikou Tesla. Bylo vyrobeno asi deset kompletů. Mým cílem je zrekonstruovat přenosový vůz do původní podoby, tak jak jezdil a pracoval v druhé polovině osmdesátých let a začátkem let devadesátých. Kompletní technické vybavení je připraveno k zástavbě, teď jen zbývá objevit dopravní prostředek.

Pokud o něm něco víte, napište nám prosím na zdenek.houska (zavináč) post.cz

Tomáš Holý

Tomáš Holý *17.3.1968 +8.3.1990

Těžko najdete obyvatele České republiky, který by neznal alespoň jeden jeho film. Byl nejznámější českou dětskou filmovou hvězdu své doby. Na filmovém festivalu v Monte Carlu v roce 1979 jej porota nazvala nejlepším dětským hercem od dob Shirley Templové.

Jeho příběh začíná obyčejně. Náhodou. V roce 1976 natáčel režisér Oldřich Lipský známou komedii Marečku, podejte mi pero. Potřeboval dětského herce pro jeden malý záběr: Malý školák vejde do třídy a podá učiteli chemie vzkaz od ředitele školy. Dětský herec, kterého sehnala produkce ale onemocněl a režisér Lipský se obrátil na svůj štáb: „Pokud někdo znáte malého kluka, který dokáže říct tři věty a neroztřese se před kamerou, přiveďte ho“. Přihlásil se Tomášův strýc, který ve štábu pracoval jako rekvizitář. Příštího dne přivedl svého synovce Tomáše Holého, bylo mu tehdy jen 7 let. Tomáš nejenom, že dokázal říct své tři věty a neroztřásl se před kamerou ale dodal záběru tu správnou náladu – starý profesor se náležitě upatlal Tomášovým bonbónem a pak se přilepil k papírovému lístku se vzkazem. Navíc si dokázal během jediného dne získat sympatie celého štábu.

Situace v televizi a ve filmu je neudržitelná



Udělejme si pro začátek malý experiment: Vezměte si televizní program, stačí jen ty nejzákladnější stanice. A červenou tužku. Projděte si celý den a červeně podtrhněte všechny pořady, které jsou založeny na tom, že někdo někoho zabije.

Já to udělal a zjistil jsem, že televizní vysílání základních TV stanic je ze tří čtvrtin založeno na tom, že někdo někoho zabije. Trochu moc. Smáli jsme se komunistům, že každý třetí film opěvuje Sovětský svaz a teď jsme na tom ještě hůř. Je prakticky vyloučeno zapnout televizi bez toho, že by se ozvala střelba a řev. Je to smutné, ale ani naše vlastní tvorba na tom není líp. Drtivá většina toho, co se u nás natočí je opět o tom, že někdo někoho zabije.

Je to k neuvěření ale v dobách, kdy každý filmový a televizní scénář podléhal schvalování, vznikaly mnohem kvalitnější filmy, než dnes, v dobách takzvané svobody. Ne, to není svoboda, není z čeho vybírat. Vraždí se totiž na všech kanálech současně. Obzvláště ve večerních hodinách je velký problém najít něco, co se netýká zločinu.

Natočí někdo ještě něco tak obyčejného a úsměvného, jako byly filmy s Tomášem Holým, Marečku, podejte mi pero, S tebou mě baví svět, Návštěvníky, nebo Cirkus Humberto?

Nebo se odteď smíme obdivovat jen heparinovým a jiným vrahům a smíme si vybírat jen mezi vraždou, znásilněním, krádeží a vytunelováním?!

Ať mi nikdo netvrdí, že natočit film o rodině na staré chalupě je dražší, než natočit detektivku. To vám nevěřím.

Kdo jsou ti zločinci, kteří mi berou právo pobavit se po dni stráveném v práci a starostech? A proč zrovna násilí je to, co je podle nich nadřazeno všem televizním a filmovým žánrům, to, kvůli čemu musí jít všechno ostatní stranou. Ti, kdo o tomhle rozhodli jsou ti skuteční zločinci, ne filmoví a já chci vidět jejich tváře a znát jejich jména.

Staré videokazety

Trochu z jiného soudku:
Měli jste video už před revolucí? Sháním staré videokazety s historickými pořady pro archív.
Od nejstarších asi do roku 1992.
Hlavně dobové pořady ČsT, TV inscenace, zábavné, pro mládež...
Pište na tomas.f@volny.cz

Proč padá americký dolar?

Jan Pecháček

V televizi a novinách často slýcháme věty typu: Koruna opět posiluje. Cena ropy překročila 90 USD za barel. Dolar se prodává za rekordně nízkou cenu. Cena zlata dosáhla historického maxima. Je však důležité si uvědomit, že ve skutečnosti koruna téměř neposiluje, ani ropa se nestává vzácnější, ba ani množství zlata na světě se nezmenšilo, což by odůvodnilo zvýšení jeho ceny. Všechny tyto zprávy, se kterými jsme se v nedávné době setkali, však mají jeden společný jmenovatel. A tím je americký dolar, nebo také $, USD, buck či greenie.

Jak již jste jistě zaznamenali, kurz amerického dolaru vůči české koruně klesá. Co již však možná nevíte je, že dolar klesá prakticky vůči všem světovým měnám – srovnejte euro €, britskou libru (GBP), ruský rubl (RUB), japonský jen (JPY) a kanadský dolar (CAD). Napsal jsem, že koruna téměř neposiluje. Není to tak docela pravda, např. vůči euru a libře koruna dlouhodobě posiluje, zhruba v rozmezí 1,5 – 3 Kč za rok (tedy asi o 5 %). Naproti tomu vzhledem k dolaru koruna posiluje rapidně, asi o 2,50 Kč za rok, což dělá téměř 10 %. To znamená, že koruna sice mírně posiluje, daleko patrněji však dolar ztrácí. Zvláště patrné je to pak z dlouhodobého pohledu: před sedmi lety dolar atakoval hranici 42,– Kč, dnes se dolar ze všech sil snaží udržet alespoň 19,– Kč. To je ztráta cca. 55% hodnoty za 7 let.

A to je hodně. Pokusím se proto rozebrat příčiny tohoto velkolepého pádu světového platidla. Podíváme na vývoj dolaru od počátků (1792) do konce zlatého standardu (1971).

Náhlá smrt amerického dolaru

Minulý týden zveřejnily Spojené národy, G7 (skupina 7 finančně nejsilnějších zemí světa), Čína, Francie, Rusko a Brazílie své plány. Opustit rychle americký dolar jako světovou rezervní měnu a nahradit ho jinou měnou.

Jak to vidím

Proč vlastně máme nepřímou, zastupitelskou demokracii? Důvody jsou technické. V době, kdy současný model fungování společnosti vznikal, nebylo možné v rozumné době sesbírat hlasy od několika miliónů obyvatel. Proto si obyvatelé zvolili své zástupce, kteří zastupoval jejich zájmy. Voliči nad těmito zástupci, poslanci a senátory postupně ztráceli kontrolu. A naopak, volení zástupci začali rozhodovat sami o sobě. Odhlasovali si právní nedotknutelnost, jsou doživotně nepostižitelní za činy, které spáchají během svého funkčního období. Prohlásili sami sebe za něco více, než jsou lidé kteří je zvolili. To jim ale nestačí. Neustále si zvyšují své vlastní platy a svou vlastní životní úroveň. A jejich voliči postupně ztrácejí možnost rozhodovat. Současná demokracie je omezená na právo vhodit jednou za 4 roky do urny obálku s hlasovacím lístkem. Tím naše pravomoci prakticky končí.

Krize? Jaká krize?

O současné ekonomické krizi kolují v tisku hotové romány. Bohužel, ve většině z nich se autoři dopouštějí jedné zásadní nepřesnosti: Srovnávají současnou ekonomickou situaci s Velkou hospodářskou krizí z roku 1929.
Současná krize je ale něco naprosto jiného. Vlastně bychom neměli vůbec říkat krize. Není to vůbec ekonomická krize 'jako ta v roce 1929'. Je to počátek konce fungování amerického principu ekonomiky. Tak, jako se před 20. lety sesypal komunistický socializmus jako domeček z karet, tak se dnes hroutí americká ekonomika. K pochopení toho, proč k tomuto kolapsu došlo vůbec nepotřebujete ekonomickou školu. Spíše se hodí zdravý český selský rozum.

Syndikovat obsah